ŽABÍ SVĚT

VŠECHNY VÁS SRDEČNĚ VÍTÁM VE SVÉM ŽABÍM SVĚTĚ

povídky

O Žábě, Kašpárkovi a Zápalu plic
Šel jednou Zápal plic kolem rybníka a byl velmi nevrlý a nespokojený, protože už dlouho na nikoho neskočil a nikomu nezapálil plíce. Jde a vidí brouka.

"Ha! Brouku, já jsem Zápal plic, skočím na tebe, zapálím ti plíce a uvidíš!"

Brouk říká: "Ale já nemám plíce." A šel dál.

Zápal plic chodil dál kolem rybníka, nakukoval do rákosí i do korun stromů, až z ničeho nic letěla kolem moucha.

"Moucho, já jsem strašný Zápal plic a skočím na tebe a zapálím ti plíce!"

"Bzzz, bzzz, já nemám plíce, mi neublížíš", dí na to moucha a letí dál. Zápal plic byl ještě nespokojenější a už by si byl zoufal, když v tom z rybníka vystrčila hlavu ryba.

"Éj, ryba", zajásal Zápal plic, "skočím na rybu a dám jí co proto! Ale raději se ryby nejdřív zeptám, abych nenaletěl."

"Hoj, rybo, máš plíce?", volá Zápal plic na rybu.

"Nemám", odtušila ryba a zase se ponořila.

Zápal plic byl z toho naprosto znechucený. Už kolik dnů na nikoho neskočil a teď ještě chodí kolem mizerného rybníka, kde žijí zpropadení tvorové, kteří vůbec nemají plíce. Přemýšlel, jak by to udělal, aby přece jen někoho čapnul, až to vymyslel.

"Schovám se tady za ten keř, a až někdo půjde, tak se na něj vrhnu a ukážu mu, co jsem zač!"

Jak si usmyslel, tak to provedl, schoval se za velký keř a číhal.

Po nějaké době šel kolem Kašpárek. Procházel se kolem rybníka, zvonil rolničkou a rozhlížel se a najednou, co nevidí, zpoza keře něco čouhá. Něco hodně divného.

"A to já tam nepůjdu", říkal si Kašpárek, "co kdyby tam na mě něco skočilo? Raději zavolám kamarádku Žábu, ta je silná, ať se nejdřív podívá, co se to tam schovává."

Zavolal tedy do rákosí: "Hola, Žábo, to jsem já, Kašpárek, polez ven!"

Žába po chvíli vylezla: "Zdravím tě, Kašpárku, co potřebuješ?"

"Támhle za keřem něco vyčuhuje a já se tam bojím podívat. Co když tam někdo číhá? Nemohla by ses tam podívat ty? Jsi silná a nikdo ti neublíží."

Žába se nafoukla pýchou: "Silná, to já jsem. A taky se tam podívám, na mne si nikdo nedovolí."

A jde se podívat za keř. Za keřem sedí Zápal plic a když uvidí Žábu, hned volá: "Ha! Jsem strašný Zápal plic! A kdo jsi ty?!"

"Já jsem velká Žába a vůbec se tě nebojím", povídá žába hrdě.

"A máš plíce, Žábo?"

"Mám, a jaké veliké!", nadmula se Žába, až byla velká jako míč.

"Chyba, Žábo, chyba, protože na takovou tady právě čekám. Já ti ty tvoje plíce zapálím a to budeš koukat."

A Zápal plic se vrhnul na Žábu a zapálil ji plíce.

Ubohá Žába hned začala kašlat, chrchlat, zeslábla a zpoza keře se sotva vlekla. Kašpárek vidí zbědovanou Žábu a ptá se: "Ach, Žábo, co se ti to stalo?"

"Jsem ubohá Žába, za keřem číhal Zápal plic, skočil na mě a zapálil mi plíce. Mám horečku, jsem malátná a asi z toho umřu."

Když to slyšel Zápal plic, tak se smál: "To jsem ti to, Žábo dal, to máš za brouka, mouchu i rybu. Já ti ukážu, kdo je hrůzostrašný Zápal plic."

Kašpárek přemýšlel, bylo mu Žáby líto, dumal, přemítal, až vymyslel.

"Žábo, slyšel jsem, že na Zápal plic je dobrá vrbová kůra, zkus trochu ohryzat tady tu vrbu, třeba to pomůže."

Žába se z posledních sil doplazila k vrbě a začala ji ohryzávat. Hořká vrbová kůra jí vůbec nechutnala, ale co mohla dělat. Hryzala a hryzala.

Zápal plic si v Žábě lebedí, rozvaluje se spokojeně, ale z ničeho nic cítí, že něco není v pořádku. Odněkud se line hořká, odporná chuť, kterou tolik nemá rád. Fuj. A už to vidí, Žába žere vrbovou kůru a tu Zápaly plic nesnáší.

"Žábo, co to děláš?", křičí polekaně Zápal plic.

"Jím vrbovou kůru."

"To nedělej, Žábo! Vrbová kůra není vůbec dobrá."

Jenže žába dál hryže kůru, pojídá a nic neříká. Zápalu plic se z té hořkosti dělá špatně.

"Povídám, Žábo, nech toho!"

Žába zas nic neříká a dál okusuje vrbu.Najednou už to Zápal plic nemůže vydržet, fuj, všude samá hořká kůra, vyskočí z Žáby a utíká s láteřením pryč.

"Lumpové, mizerové, už tady s vámi nebudu, buď nemáte plíce nebo ožužláváte tu hnusnou vrbovou kůru, jdu někam jinam a k vám už se nevrátím!"

A Zápal plic utíkal přes pole pryč, až se ztratil v dálce. Žába už je zase silná a naparuje se: "Vida ho, hnusáka zpropadeného, to jsme mu to dali!".

Kašpárek byl rád, že to dobře dopadlo a až do večera se procházel s Žábou kolem rybníka a koho potkali, tomu vyprávěli, jak přemohli strašlivý Zápal plic.

(převzato)

Žádné komentáře
 
založeno 18.10.2006